Slyšeli jste taková slova jako gerund a infinitiv, ale stále nevíte, kdy použít to a kdy koncovku -ing? To mě vůbec nepřekvapuje. Teorie popisující podstatná jména a infinitivy v angličtině je docela matoucí, ale pokusme se přijít na to, o co tu jde!
Gerund & infinitive
Gerund & infinitive je velmi zajímavá oblast anglické gramatiky. Teoreticky to může být komplikované, i když v praxi si budete prostě muset naposlouchat správně znějící věty.
Nicméně vás zvu k tomuto příspěvku o našem gerund & infinitive – na mnoha příkladech uvidíte, že ačkoli gramatické názvy mohou znít výhružně, v praxi to není až tak těžké, jak by se mohlo zdát!
Tento příspěvek vám řekne:
- Co je to gerund?
- Co je infinitiv?
- Kdy použít to a kdy použít koncovku -ing?
- Cvičení na gerund & infinitive, nebo kdy prakticky použít -ing a kdy to?
1. co je gerundium?
Krátká odpověď: gerund jsou slova s koncovkou -ing. Ale ne všechna, pouze „slovesa, která fungují jako podstatná jména“. Například „reading“ (čtení) nebo „swimming “ (plavání). Protože toto je pouze jedna ze čtyř situací, kdy přidáváme koncovku -ing!
Samozřejmě by to bylo pěkné, kdybychom tady mohli skončit. Není ani možné přesně říci, „co“ toto gerundium v češtině je. Teorie je zde velmi složitá – pro zajímavost jen uvedu, že v české lingvistice se gerundium nazývá „podstatné jméno slovesné“, zatímco v angličtině je to „sloveso v neosobním tvaru“ (neurčité sloveso).
Aniž bychom se pouštěli do zcela zbytečných gramatických složitostí, diskutujme prakticky o tom, kdy by měl být gerund v angličtině používán.
Tak jak vytvoříme tento jmenně-slovesný gerund?
Jak přidat –ing do sloves? Zdá se, že prostě přidáme tuto koncovku na konec slova:
- read – reading
- show – showing
- talk – talking
I když, samozřejmě, jak už to v angličtině je, budou zde – v závislosti na pravopise – výjimky, jako jsou:
- like-liking,
- run-running,
- lie-lying.
Ale předpokládám, že vzhledem k tomu, že čtete tento text, již znáte takovéto základy. Pokud si však chcete tato pravidla osvěžit, doporučuji následující článek:
Průběhová forma slovesa s -ing v časech continuous
Nejčastěji se slovesem v jeho průběhové podobě s –ing setkáváme ve všech časech typu continuous nazývaných také progressive).
Připomínka:
- Present continuous: I’m running now.
(Právě běžím.)
- Past continuous: I was running yesterday.
(Běžel jsem včera.)
- Future continuous: I will be running tomorrow.
(Zítra poběžím.)
a v průběhových perfectech:
- Present perfect continuous: I have been running.
(Právě jsem byl běžící.)
- Past perfect continuous: I had been running.
(Předtím jsem byl běžící.)
- Future perfect continuous: I will have been running.
(Budu mít uběhnuto.)
Ale už o tom nebudeme mluvit, protože každá z těchto časů je velkým, samostatným tématem.
Pouze v tomto případě sloveso s koncovkou –ing nefunguje jako podstatné jméno, takže to není gerund!
Stejně jako slovo boring (nudný), není gerund, ale přídavné jméno.
Jak jsem již zmínil, když říkáme gerund, máme na mysli spíše „běh, učení“, tj. gramaticky odlišnou aplikaci našeho „slovesně-podstatného jména s -ing“. Takže v jakém typu vět najdeme „správné gerundy“?
Verb + gerund
No dobře. Pomalu se dostáváme do jádra věci.
No, existují určitá slovesa (verbs), po kterých musí následovat gerund. Na druhou stranu, po jiných slovesech gerund nemůže následovat. A po některých může, ale nemusí.
Naštěstí zde není větší filozofie, musíme si protě zapamatovat, co se danému slovu líbí. Samozřejmě, že má největší smysl naučit se tyto fráze z celých vět,, jako je najdete v online kurzu angličtiny Speakingo, ne ze seznamů slov.
Ale trocha teorie určitě neublíží.
Gerund je také uveden po takových nezávislých slovesech, jako jsou:
- suggest (navrhnout)
- stop (zastavit)
- consider (uvažovat)
- admit (přiznat se, že..)
- miss (stýskat)
- finish (dokončit)
- postpone (odložit na později)
- imagine (předsavit si)
- avoid (vyhýbat se)
- deny (popřít)
- risk (riskovat)
- practice (cvičit)
Například:
- Suddenly, everybody stopped talking.
(Najednou všichni přestali mluvit.)
- He’s trying to avoid answering my question.
(Snaží se vyhnout odpovědi na mou otázku.)
Gerund často vystupuje po předložkách (prepositions).
Například:
- I’m not good at singing.
(Nejsem dobrý ve zpěvu.)
- How about going to the cinema tomorrow?
(Nebo půjdeme zítra do kina?)
- The best way to learn English is by speaking!
(Nejlepší způsob, jak se naučit anglicky, je mluvit!)
- Before leaving, can you kiss me?
(Než odejdeš, můžeš mě políbit?)
- She ran five miles without stopping!
(Běžela pět mil bez zastavení!)
a v delších „spojeních“:
- They insisted on going out tonight.
(Trvali na tom, že dnes večer půjdou ven.)
- I’m thinking of buying a car.
(Přemýšlím o koupi auta.)
- We have decided against moving to England.
(Rozhodli jsme se, že se do Anglie nepřestěhujeme.)
Ale to je to, co se obvykle učíme v kontextu všech těchto zmatků s anglickými předložkami:
Gerund se také může může objevit po frázových slovesech (phrasal verbs)
Jako frázové sloveso (phrasal verb), například:
- give up (vzdát se, přestat něco dělat)
- put off (odložit na později)
- carry on (pokračovat)
Skládají se ze slovesa a předložky, takže není divu, že po nich také často najdeme gerund:
- Carry on talking, please.
(Prosím, pokračujte v mluvení)
- Congratulations for giving up smoking!
(Gratulujeme ke skončení kouření!)
Verb + někdo + gerund
Někdy můžeme vmísit osobu do věty s gerundem:
- I can’t imagine Karolina saying something like that.
(Neumím si představit, že by Karolína něco takového řekla.)
- You can’t stop me doing what I want!
(Nemůžeš mi zabránit dělat to, co chci!)
Gerund v čase minulém
Máme tu dvě možnosti.
I když nejlépe a nejsprávněji by bylo říci:
- He admitted having stolen the money.
(Přiznal, že ty peníze ukradl.)
pak je zkrácená konstrukce také správná:
- He admitted stealing the money.
(Přiznal, že ty peníze ukradl.)
To znamená, že obě verze jsou přijatelné:
- I now regret saying this = I now regret having said this.
(Nyní lituji, že jsem to řekl.)
Otázka that
Stojí za to vědět, že v mnoha případech se můžeme vzdát gerundu ve prospěch that.
Například:
- She denied stealing the money = She denied that she had stolen the money.
(Popřela, že by ty peníze ukradla.)
- Tom suggested going to the pub. = Tom suggested that we went to the pub.
(Tom navrhl, abychom šli do hospody.)
To však pro nás nemusí být nutně usnadněním, protože k tomu musíme mít dobře zvládnutou nepřímou řeč…
2. Co je infinitive?
Infinitive je v angličtině infinitiv. A infinitiv je základní forma slovesa, tak jak ji najdeme ve slovníku (běhat, skákat).
Vzhledem k tomu, že v angličtině sloveso často vypadá stejně jako podstatné jméno, před anglickými slovesy dáváme předložku „to“. To je důvod, proč běhat je „to run“ a skákat je „to jump„.
A proč předložka „to“?
No protože se často objevuje v anglických větách. Ačkoli některá anglická slova jsou kombinována s gerundem (jak jsme viděli výše), také další slova budou vyžadovat„to“.
Jaká slova to budou?
Verb + to + infinitive
Nejoblíbenější slovesa, následovaná „to“ s infinitivem (infinitive) budou například:
- ask to (poprosit aby)
- offer to (nabízet)
- agree to (souhlasit)
- refuse to (odmítnout)
- dare to (odvážit se)
- decide to (rozhodnout se)
- plan to (plánovat)
- tend to (mít tendenci)
- pretend to (předstírat)
- seem to (zdát se)
- hope to (doufat)
- learn to (naučit se)
- deserve to (zasloužit si)
- afford to (moct si dovolit)
- forget to (zapomenout)
- manage to (zvládnout)
- fail to (selhat)
- promise to (slibovat)
- threaten to (hrozit)
Takové věty v infinitivu ukazují náš účel (infinitive of purpose) a mohou vypadat takto:
- We decided to walk.
(Rozhodli jsme se jít pěšky.)
- My parents will never agree to go there.
(Moji rodiče nikdy nebudou souhlasit s tím, že tam půjdou.)
- She fails to understand the gravity of the situation.
(Nechápe vážnost situace.)
- He’s learning to fight.
(Učí se bojovat.)
a zápor:
- He promised not to be late.
(Slíbil, že nebude opožděný.)
Takže časujeme první sloveso (decided, will agree, fails, learning), zatímco druhé, to po „to“ nečasujeme (to walk, to go, to understand, to fight). Uvádíme ho v jeho základní formě, tedy v infinitivu (infinitive).
Continuous infinitive nebo perfect infinitive
Po infinitivu se můžeme také setkat s takovými konstrukcemi, jako jsou:
- I pretended to be reading.
(Předstíral jsem, že jsem čtoucí. – continuous infinitive.)
- She seems to have lost some weight.
(Vypadá to, že zhubla / ztratila váhu – perfect infinitive.)
Noun + Infinitive
Náš infinitiv (infinitive) se může objevit také po podstatném jméně (noun):
- His decision to quit was silly.
(Jeho rozhodnutí vzdát se bylo hloupé.)
- He has a tendency to tak forever.
(Má tendenci mluvit donekonečna.
[a decision nebo a tendency jsou podstatná jména]
Infinitive + what, whether, how, where, when, who
V přímých otázkách za pomoci slov jako je what (co?), whether (nebo?), how (jak?), when (kdy?), where (kde?), who (kdo?) také najdeme slovesa v infinitivu (infinitive) :
- She asked where to go.
(Ptala se, kam má jít.)
- I don’t know what to say now.
(Nevím, co teď říct.)
- Do you understand how to do it?
(Rozumíte tomu, jak to udělat?)
Často se také setkáváme s takovými větami, jako jsou:
Would + verb + to + infinitive
- I would like to go now.
(Rád bych teď šel.)
a ve zkrácené verzi:
- She‚d love to see you again.
(Ráda by tě znovu viděla.)
a v otázkách:
- Would you like to have a tea?
(Máte chuť na čaj?)
Want to
Je také velmi důležité nezapomínat na “ to “ po want (chtít), jak to zpíval Freddie Mercury:
- I want to break free!
(Chci se osvobodit!)
Proč? Protože když zapomeneme na „to„, náš partner uslyší:
- I won’t break free!
to znamená: „Neosvobodím se!“ A to je přeci rozdíl!
Verb + object + to + infinitive
Některá slovesa spekulují, kdo (objekt) dané věci provádí:
- Can you remind Tom to call Katka tomorrow?
(Můžeš připomenout Tomovi, aby zítra zavolal Katce?)
- Who taught you to drive?!
(Kdo tě učit řídit auto?!)
Osoba a „to“ bude také v trpném rodě:
- They were warned to be careful.
(Byli varováni, aby byli opatrní.)
- He was asked to leave.
(Byl požádán, aby odešel – byl vyhozen z místnosti.)
Jen si pamatujte, že to let se nevyskytuje v trpném rodě (let to):
- My parents didn’t let me go to the party. → I wasn’t allowed to go to the party.
(Moji rodiče mě nenechali jít na večírek. → Nesměl jsem jít na večírek.)
Dobře, protože už víme, která slova si vždy vybírají infinitiv (to) a která se vždy pojí s gerund (-ing), už tedy víme, kdy užijeme to a kdy -ing?
3. Kdy to a kdy ing?
Záležitost není tak jednoduchá, jak se zdá. Nestačí si vzpomenout, které z výše uvedených (a mnoha dalších…) slov se líbí „ing“ a kterému „to“… protože některé se pojí s oběma. A nebyl by to problém, kdyby nebylo skutečnosti, že někdy to změní význam prohlášení.
Slova, která mají ráda jak „-ing“, tak i „to“
Za prvé, nejoblíbenější slova zde budou popisovat, zda se nám něco líbí nebo ne:
- love (miluji),
- hate (nenávidím),
- like (mám rád),
- enjoy (užívám si)
Například:
- I love dancing.
(Miluji tanec.)
- I love to dance.
(Rád tančím.)
Význam věty zůstává stejný.
Další slova, kterým se líbí a „ing“ a „to“:
- begin/start (začít)
- intend (zamýšlet)
- continue (pokračovat)
- bother (otravovat)
Například:
- Don’t bother locking the door. = Don’t bother to lock the door.
(Nedělejte si starosti se zamykáním dveří.)
Nepřehánějte to s „ingami“
I když tyto dvě věty jsou nejsprávnější:
- It starts to rain. = It starts raining.
(Začíná pršet)
dva ingy za sebou jsou až příliš:
It’s starting raining.
Spíše si vybereme:
- It’s starting to rain.
Slova, která znamenají něco jiného s „ing“ a „to“
Existuje však řada dalších slov, po kterých můžete úspěšně použít jak -ing, tak infinitive + to, ale pak se význam věty mírně změní.
Obecným pravidlem je toto:
když se akce prvního slovesa stane po akci z druhého slovesa, dáváme –ing.
Například:
- She denied stealing the money.
(Popřela, že by ukradla peníze.)
[Nejprve došlo ke krádeži, pak k popření této skutečnosti.]
Nicméně
pokud dodržíme pořadí, to znamená, že nejprve dojde k akci z prvního slovesa a teprve pak k akci z druhého slovesa, pak dáváme „to“
- He decided to steal the money.
(Rozhodl se ukrást peníze.)
[Nejprve se rozhodl, pak je ukradl]
Toto pravidlo – jak už se to obvykle v angličtině děje – nám nevystačí pro všechny případy…
Porovnejme například tyto dvě – obě správné – věty:
- I clearly remembered posting this letter.
(Jasně jsem si vzpomněl na okamžik, kdy jsem tento dopis poslal.)
- I clearly remembered to post this letter.
(Jasně jsem si vzpomněl, že jsem poslal tento dopis.)
Takže obě tyto věty, jak s „ing“ tak i s „to“ jsou správné, ale jejich význam je jiný.
Totéž bude platit v takových případech, jako jsou:
- I regret saying that.
(Lituji, že jsem to řekl.)
Lépe by znělo:
- I regret having said that.
Ale můžeme také říci s to:
- I regret to say that we are unable to meet your demands.
(S lítostí vám oznamuji, že nejsme schopni splnit vaše požadavky.)
V následujícím příkladu však vidíme, že princip posloupnosti událostí přestává být tak zřejmý:
- They went on talking for hours.
(Mluvili celé hodiny.)
- Then we went on to talk about other topics.
(Pak jsme začali mluvit o jiných tématech.)
try
Přiznávám, že rozdíly jsou zde kosmetické, ale ze zvědavosti si můžete pamatovat, že:
Pokud použijeme try ve smyslu „vložit úsilí, i když můžeme selhat“, použijeme „to“:
- I tried to keep my eyes open but I fell asleep.
(Snažil jsem se mít oči otevřené, ale usnul jsem.)
Pokud použijeme try ve smyslu „experimentovat“, použijeme spíše „ing„:
- I tried moving the sofa, but it was too heavy.
(Snažil jsem se přesunout pohovku, ale byla příliš těžká.)
Přiznávám, že rozdíl je velmi jemný a nikdo kromě velmi tvrdohlavého zkoušejícího tomu nebude věnovat pozornost.
need
Pokud použijeme need ve smyslu „musím něco udělat“, použijeme „to“:
- I need to work harder.
(Musím pracovat tvrději.)
Pokud použijeme try ve smyslu „něco musí být provedeno“, použijeme „ing“:
- My phone needs charging again…
(Můj telefon potřebuje znovu nabít…)
help & can’t help
A tohle je zajímavý případ. Za normálních okolností použijeme help (pomoc) s „to“ (nebo dokonce bez!):
- She helped me to quit drugs. = She helped me quit drugs.
(Pomohla mi přestat brát drogy.)
Pokud se na druhou stranu objeví ve frázi „can’t help“, což znamená „Nemohu s tím nic dělat“, použijeme ing:
- I can’t help feeling it’s not going to end well.
(Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že to neskončí dobře.)
- When I heard it, I couldn’t help laughing.
(Když jsem to slyšel, nemohl jsem si pomoct, a smál jsem se.)
like
Obvykle můžete použít jak gerund, tak infinitive a vše bude v pořádku:
- I like singing. = I like to sing.
(Rád zpívám.)
Jazykově citliví Angličané – nebo spíše učitelé angličtiny! – mohou však cítit jemný rozdíl:
Pokud like znamená, že něco rádí děláme, použijeme ing:
- She likes dancing.
(Ráda tančí.)
Pokud používáme like v tom smyslu, že ona si myslí, že je to správné a spravedlivé, pak je lepší použít „to“:
- She likes people to be on time.
(Má ráda, když jsou lidé dochvilní.)
Jak já vypadám v krátkých vlasech. Viz také: Jak to vypadá s look like, look alike, look at a look as if?
Prefer & would rather
Otázka, kdy ing a kdy to se často objevuje v kontextu tématu „prefer and would rather“. Stručně řečeno, správně by to mělo vypadat takto:
- I prefer cycling to driving.
(Dávám přednost jízdě na kole než jízdě autem.)
Všimněte si, že ve výše uvedené větě předložka to znamená „od, než“ – to není totéž jako to, co se vyskytuje před infinitivem (infinitive)!
- I prefer to cycle rather than drive.
(Volím raději jezdit na kole než jezdit autem.)
nebo
- I‘d prefer to cycle.
(Raději bych jel na kole.)
- I‚d rather not go by bus.
(Raději bych nejel autobusem.)
Více o tématu prefer & would rather v článku:
4. Cvičení na gerund & infinitive, tj. kdy prakticky používat -ing a kdy to?
Už víte, kdy užít to a kdy ing?
Jestli to máte všechno pomíchané… není divu! Kdy použít to a kdy ing se nejlépe učí prostřednictvím praxe, ne prostřednictvím pravidel!
Samozřejmě, že trocha teorie určitě neublíží, ale v zápalu rozhovoru nemáme čas si vzpomínat na pravidla. Proto je praxe, praxe a ještě jednou praxe tak důležitá!
To je důvod, proč na kurzu angličtiny Speakingo najdete spoustu vět s gerundem a infinitivem!
Učíte se konverzovat v angličtině jako dítě, které se učí svůj rodný jazyk, rozvíjíte zvyk mluvit správně. Zajímavé však je, že díky Speakingo můžete mluvit s telefonem nebo počítačem, který vám rozumí, chválí vás a v případě potřeby vás opravuje. V určitém okamžiku prostě „cítíte, že takhle se to řekne“ a to je to, o co nám jde! A mimochodem, také se naučíte 2000 nejoblíbenějších anglických slov a veškerou gramatiku, kterou potřebujete, kterou jsem pečlivě zahrnul do didaktiky kurzu!
Každopádně je nejlepší vyzkoušet si tuto metodu sami – první týden je zcela zdarma a můžete si ho vyzkoušet bez jakýchkoli závazků!
Není na co čekat – angličtina se nenaučí sama!
Zaregistrujte se na online kurz angličtiny Speakingo!
Chceš mluvit jako Angličan? Začni mluvit jako oni!
Pokud však máte nějaké další otázky týkající se gerundu a infinitivu, neváhejte se zeptat v komentářích!
