Jak a kdy klást nepřímé otázky v angličtině (indirect questions)?

Nepřímé otázky neboli „indirect questions“ nám mohou způsobit menší potíže, protože v angličtině mění slovosled ve větě. Zjistěte, jaké jsou jejich 3 typy a jak a kdy klást nepřímé otázky?

Co jsou to nepřímé otázky (indirect questions)?

Indirect questions neboli nepřímé otázky (doslova „ne-přímé“) jsou gramatickou konstrukcí, v níž nejprve zazní několik zdvořilostních úvodních slov a teprve poté přecházíme k vlastní otázce. Někdy se jim také říká embedded questions nebo „vnořené“ či „vložené“ otázky.

Jak vytváříme indirect questions (nepřímé otázky)?

Začněme od začátku. Než vytvoříme nepřímou otázku, musíme přece nejprve… položit přímou otázku (direct question). Což je vlastně jen jakákoliv obyčejná otázka:

• Where is she?

(Kde je?)

Chceme-li nyní položit stejnou otázku slušněji a méně přímo, použijeme slova jako:

• Can you tell me…?

(Můžeš mi říct…?)

• Could you tell me…?

(Mohl bys mi říct…?)

• Do you know…?

(Víš…?)

• I’d love to know…?

(Moc rád bych věděl…?)

• I can’t remember…

(Nemůžu si vzpomenout…?)

• I’m curious…

(Jsem zvědavý…?)

• Have you got any idea…?

(Máš představu…?)

• I wonder…?

(Zajímalo by mě…?)

3 typy nepřímých otázek (indirect questions)

Lze říci, že v zásadě existují dva typy nepřímých otázek (indirect questions) a třetí „podvarianta“, která se váže k prvnímu nebo druhému případu. To znamená:

1. Nepřímé otázky (indirect questions) vyžadující popisnou odpověď (what, how, when…).
2. Indirect questions (anglické nepřímé otázky) na které odpovídáme „ano“ nebo „ne“ (s if, whether).
3. Nepřímé otázky (indirect questions) s pomocným slovesem do did does , které se mohou kombinovat s otázkami wh- (bod 1) a očekávají odpověď ano nebo ne (bod 2). Jen jsou vytvořeny trochu jinak.

Takže jedno po druhém.

1. Nepřímé otázky (indirect questions) vyžadující popisnou odpověď(what, how, when…)

To je případ, kdy původní otázka (jako v našem případě Where is she? ) obsahuje slova (vztažná zájmena), která ze své podstaty vyžadují popisnou odpověď, jako např.:

• where (kde?)
• when (kdy?)
• what (co?)
• which (který?)
• why (proč?)
• who (kdo?)
• how (jak?)

Pak dáme na začátek věty naše pěkné, nepřímé změkčení (např. Can you tell me… ) a teprve pak přilepíme vlastní otázku.

Záludnost spočívá v tom, že v nepřímých otázkách (indirect questions) se vracíme k oznamovacímu tvoření vět – to znamená, že vracíme inverzi zpět.

To znamená:

• He is at home.

(Je doma – Věta v jednoduchém kladném tvaru).

• Where is he?

(Kde je? – jednoduchá otázka s inverzí: is a he si vyměnili místa: he is → is he)

• Can you tell me where he is?

(Můžete mi říct, kde je? – nepřímá otázka)

Všimněte si, že ačkoli jde o otázku, he is je zapsané jako v první kladné větě, nikoli jako v běžné otázce s inverzí is he. A to je největší past, kterou nepřímé otázky na studenty angličtiny nastražily!

Podívejme se proto na další příklady vět s indirect questions:

• We are leaving at 5.

(Odjíždíme v pět hodin – normální věta)

• When are you leaving?

(Kdy odjíždíte? – normální otázka)

• Do you know when you are leaving?

(Víte, kdy odjíždíte? – Nepřímá otázka)

nebo

• This is a rocket.

(Toto je raketa)

• What is it?

(Co to je?)

• Do you know what it is?

(Víte, co to je?)

nebo:

• We have a car.

(Máme auto)

• Why have we got a car?

(Proč máme auto? – „got“ je teoreticky nepovinné, ale v otázce zní lépe. Na významu věty ale nic nemění.)

• I wonder why we have a car?

(Zajímalo by mě, proč máme auto?)

nebo:

• It was Chuck Norris!

(To byl Chuck Norris!)

• Who was it?

(Kdo to byl?)

• Do you know who it was?

(Víš, kdo to byl?)

2. Nepřímé otázky (indirect questions), na které lze odpovědět „ano“ nebo „ne“ (jedná se o otázky se slovy if nebo wheter).

V nepřímých otázkách (indirect questions), na které lze odpovědět „ano“ nebo „ne“, používáme slovo „if“ nebo, což znamená totéž – ale přidá nám +5 bodů k inteligenci – „wheter“.

Obojí se do češtiny překládá jako „zda“, „pokud“.

I zde vracíme inverzi zpět do kladného větného tvaru.

Například:

• She is happy to see him again.

(Je ráda, že ho opět vidí – kladná věta)

• Is she happy to see him again?

(Je ráda, že ho opět vidí? – jednoduchá otázka s inverzí)

• I wonder if she is happy to see him again.

(Zajímalo by mě, jestli je ráda, že ho opět vidí? – nepřímá otázka se „zvrácenou inverzí“)

Nebo totéž trochu formálněji:

• I wonder whether she is happy to see him again.

(Zajímalo by mě, jestli je ráda, že ho opět vidí?)

Další příklady:

• You have a car.

(Máš auto)

• Have you got a car?

(Máš auto? – slovo „got“ je v podstatě nepovinné a nic neznamená, i když je hezké ho používat alespoň v otázkách)

• I’d love to know if you have a car? = I’d love to know whether you have a car?

(Rád bych věděl, zda máš auto)

nebo:

• It is safe.

(Je to bezpečné)

• Is it safe?

(Je to bezpečné?)

• Could you tell me whether it is safe? = Could you tell me if it is safe?

(Můžete říci, zda je to bezpečné?)

3. Nepřímé otázky (indirect questions) s do does did

Ve výše uvedených příkladech byla pomocná slovesa ‚být‘ (to be) nebo ‚mít‘ (to have). Podívejme se nyní, jak je to s pomocným slovesem do-did:

• She liked it.

(Líbilo se jí to)

Nezapomeňte, že plný tvar této věty je: She did like it. Proto se nám did ihned objeví v otázce :

• How did she like it?

(Jak se jí to líbilo?)

• I wonder how she liked it?

(Zajímalo by mě, jestli/jak moc se jí to líbilo?)

Všimněte si, že v poslední větě neříkáme:

• I wonder how she did like it,

jen:

• I wonder how she liked it.

Ve skutečnosti taková „nepřímá otázka“ ve skutečnosti vůbec není otázkou, takže není ani nutné uvádět na konci otazník.

V čase present simple řekneme:

• The gig begins at 8.

(Koncert začíná v 8 hodin)

V tomto případě nevytváříme běžné otázky inverzí (jako v případě bodu č. 1 výše), ale přidáním does:

• Does the gig begin at 8?

(Začíná koncert v 8 hodin?)

• Can you tell me if the gig begins at 8?

(Můžete mi říct, jestli koncert začíná v 8 hodin? – Všimněte si, že v nepřímé otázce již není žádné does)

nebo:

• He likes the blond girl.

(Líbí se mu ta blondýnka)

• Which girl does he like?

(Která dívka se mu líbí? – jednoduchá otázka s does)

• I’d love to know which girl he likes?

(Rád bych věděl, která dívka se mu líbí? – nepřímá otázka bez does)

nebo:

• What time does the gig begin?

(V kolik hodin koncert začíná?)

• Can you tell me what time the gig begins?

(Můžete mi říct, v kolik hodin koncert začíná? – I tady tu neexistuje žádné does)

Podobně v čase minulém past simple

• Did you leave early?

(Odešel jsi dříve?)

• Can you tell me if you left early?

(Můžeš mi říct, jestli jsi odešel dříve? – neexistuje tu žádné did)

nebo:

• Why did you leave early?

(Proč jsi odešel dříve?)

• Could you explain why you left early?

(Mohl bys vysvětlit, proč jsi odešel dříve? – ani jedna věta nemá did)

nebo:

• She didn’t like him.

(Nelíbil se jí)

• Who did she not like?

(Kdo se jí nelíbil?)

• Can you explain who she didn’t like?

(Můžeš vysvětlit, kdo se jí nelíbil?)

Jak odpovídat na nepřímé otázky (indirect questions)?

Zde máme dvě možnosti. Můžeme reagovat přímo nebo nepřímo.

Na naši první otázku „Could you tell me where she is?“ lze odpovědět věcně přímo (direct speech):

• She’s at her office.

(Je ve své kanceláři.)

Můžeme ale také zachovat zdvořilý tón a reagovat nepřímo:

• I don’t know where she is.

(Nevím, kde je.)

• I have no idea where she is.

(Nemám tušení, kde je.)

• Ask John! He might know where she is.

(Zeptejte se Johna! Možná ví, kde je.)

Všimněte si, že i zde je sloveso na konci věty.

Kdy používáme nepřímé otázky (indirect questions)?

1. nepřímé otázky (indirect questions) klademe, když chceme být zdvořilí, zejména vůči cizím lidem:

• Would you be so kind to tell me where the nearest tube station is?

(Byl byste tak laskav a řekl mi, kde je nejbližší stanice metra?)

2. nepřímé otázky (indirect questions) klademe , když chceme působit vážně, formálně:

• Could you tell me whether this train stops at Manchester or not?

(Mohli byste prosím říci, zda tento vlak zastavuje v Manchesteru nebo ne?)

3. nepřímé otázky (indirect questions) klademe , když někdo nemusí znát odpověď:

• I wonder if she will come back?

(Zajímalo by mě, jestli se vrátí?)

Nepřímé otázky (indirect questions) v různých časech

Mimochodem, opakování 12 velkých anglických gramatických časů a modálních sloves (případy s do did jsme již probrali výše). Tabulka vypůjčená ze strany Perfect English Grammar.

1. Nepřímé otázky (indirect questions) vyžadující popisné odpovědi (wh- questions) v určitých časech

.

2. Nepřímé otázky s if/whether (odpověď ano/ne) v různých časech

What time is it?

Nejčastější chybou je, že vložíme is na špatné místo. Nezapomeňte, že pokud se někoho zdvořile zeptáme (indirect question), is bude stát na konci věty:

• What time is it?

(Kolik je hodin?)

• Could you tell me what time it is?

A ne:

• Could you tell me what time is it?

Totéž platí pro otázky v nepřímé řeči (reported questions):

• She asked me, what time it was.

A ne:

• She asked me what time was it

nebo hůře

• She asked me what time is it.

Na druhou stranu při doslovné citaci s uvozovkami lze správně říci.

• She asked me „What time is it?”

Ale ty uvozovky v rozhovoru přece neslyšíte!

nebo:

• Where’s the nearest train station?

(Kde je nejbližší železniční stanice?)

• Can you tel me where the nearest train station is?

(Můžete mi říct, kde je nejbližší železniční stanice?)

Otázky v nepřímé řeči (reported questions)

No vlastně. Podobně jako při zadávání nepřímých otázek (indirect questions) budeme měnit slovosled ve větě při nepřímé řeči (reported questions).

• Direct speech: The police officer asked us „Where are you going?”

(Přímá řeč: policista se nás zeptal: „Kam jdete?“)

• Reported speech: The police officer asked us where we were going.

(Nepřímá řeč: Policista se nás zeptal, kam jdeme.)

Ale o otázkách v nepřímé řeči více v samostatném příspěvku na toto téma, protože zde nám život dále komplikuje známá „souslednost časů“ v nepřímé řeči .

Zajímalo by mě, jestli byste se třeba nechtěli naučit anglicky?

Angličtina není jen o gramatice. Vše je o praxi!

Z pouhého studia gramatické teorie možná pěkně složíte test, ale nikdy se nenaučíte mluvit anglicky!

Proto, ačkoli čtení o gramatice může být a je příjemnou zábavou, pokud se nechcete ocitnout v situaci, kdy chcete něco říct, ale jazyk se vám zasekne v krku a správnou větu dáváte dohromady s pomocí slovesa a podstatná jména tehdy, když konverzace již dávno přešla k jinému tématu, je třeba cvičit se v konverzaci.

Používání celých správných frází je navíc mnohem efektivnějším způsobem výuky angličtiny než plýtvání časem na teoretickou gramatiku, ačkoli o tom málokdo ví nebo mluví.

Start learning

Proto se online kurz angličtiny Speakingo zaměřuje především na mluvení v plných větách v angličtině.

Tímto způsobem si jako dítě zvykáte na anglický jazyk, kladete a opakujete správné otázky a věty. A Speakingo vám rozumí, chválí vás nebo trpělivě opravuje. A jednoho dne najednou zjistíte, že všemu rozumíte a můžete volně mluvit!

Kurz obsahuje veškerou potřebnou gramatiku až do úrovně po maturitě. Obsahuje také 2 000 nejoblíbenějších slov, jejichž znalost vám umožní porozumět 90 % všech rozhovorů.

A to vše máte před sebou doma, v práci, na cestách, v počítači nebo telefonu, kdykoli a kdekoli chcete. Nehledě na to, že za cenu jednoho doučování získáte měsíc výuky!

Každopádně si kurz vyzkoušejte sám nebo sama na týden zdarma a nezávazně.

Zaregistrujte se na online kurz angličtiny Speakingo!

Chcete rozumět tomu, na co se vás Angličané ptají? Začněte mluvit jako oni!

A jaké jsou vaše zkušenosti s nepřímými otázkami v angličtině – indirect questions? Je vše jasné?

Komentáře jsou vám k dispozici a rád zodpovím všechny – přímé i nepřímé – otázky!