Američtí vědci potvrzují – překlepy jsou to, co vytáčí tzv. „blby“.
Gramatičtí blbové
Říkáme jim velmi odlišně:
- gramatičí nacisti (grammar nazis),
- pedanti (pedants),
- gramatická policie (grammar police),
- někdy také předepisovači (prescriptivists).
Američtí vědci pro ně vynalezli nové jméno: jsou to blbci (jerks).
Vědecké studie o blbech, kteří jsou vytočení gramatickými chybami u jiných
Vědci z Michiganské univerzity publikovali studii, ve které zjistili silnou korelaci mezi typem osobnosti a tím, jak jednotliví lidé reagují na různé překlepy nebo pravopisné chyby v e-mailech.
Julia Boland říká:
- this is the first study to show that the personality traits of listeners/readers have an effect on the interpretation of language … in this experiment, we examined the social judgments that readers made about the writers.
[toto je první studie, která ukazuje, že osobnostní rysy posluchačů / čtenářů ovlivňují interpretaci jazyka (…) v tomto experimentu jsme zkoumali sociální hodnocení, která čtenáři provedli o autorech (zpráv).]
83 účastníků studie obdrželo e-maily s odpovědí na inzerát od potenciálního spolubydlícího. Tyto e-maily byly přeformulovány a byly v nich pravopisné, gramatické a překlepové chyby – například místo předložky the teh, populární chyba native spakerů, tj. to (někam) namísto too (také) a nepsaní apostrofů v its (toho) namísto it’s (to je).
Tímto způsobem chtěli vědci sledovat, kolik chyb čtenáři zachytí, jaká by byla korelace mezi zaregistrovaným počtem chyb a osobností, a jak reagovali na tyto gramatické chyby a překlepy.
Blbové pod mikroskopem vědců
Účastníci studie byli poté požádáni, aby ohodnotili osobu, která e-mail napsala – zda si myslí, že jsou chytří a přátelští nebo obecně způsobilí být spolubydlící. Až na konci byli dotázáni, zda zachytili nějaké gramatické chyby a překlepy a jak moc je obtěžovaly.
V dalším kroku vědci diagnostikovali účastníky pomocí populárního dotazníku, který studuje osobnost člověka, tzv. Velkou Pětku, která zkoumá, zda má člověk takové rysy, jako jsou:
- neurotismus vs. emoční stabilita (neuroticism vs emotional stability) – jak moc je někdo emocionálně (ne)vyvážený a jak moc rád zažívá negativní emoce a stres
- extroveze či introverze (extraversion vs introversion) – kolik a jaký druh sociálních interakcí člověk má, kolik energie a pozitivních emocí má obecně
- otevřenost k prožitku (openness to experience) – je tendence k pozitivnímu hodnocení životních zkušeností, zvědavosti o světě a otevřenosti k neznámému
- shodnost (agreeableness)– tj. postoj k ostatním lidem (pozitivní versus negativní), který je vyjádřen mimo jiné jako altruismus nebo antagonismus
- svědomitost (conscientiousness) – tedy nakolik je někdo uvědomělý a organizovaný, vytrvalý a motivovaný – například aby se naučil anglicky!
Výzkumníci také zkoumali mnoho dalších proměnných, jako je věk, místo bydliště a to, zda je pro ně jazyk pouze komunikačním nástrojem nebo možná něčím více.
Blbci lpí více na gramatických chybách
Obecně platí, že všichni respondenti hodnotili fiktivní spolubydlící, kteří dělali gramatické chyby a překlepy hůře než potenciální „bezchybné“ žadatele.
Extroverty však gramatické chyby prakticky netrápily, chtěli se dozvědět více o potenciálním spolubydlícím, než se jen soustředit na povrchní pravopisné chyby.
Introverti byli citlivější na gramatické chyby a překlepy.
Jeden typ osobnosti však hodnotil lidi, kteří dělali gramatické chyby a překlepy mnohem tvrději než ostatní subjekty. Neurotičtí lidé byli nejméně smířliví – blbci – se cítili osobně uraženi gramatickými chybami v e-mailu!
Vědci dospěli k závěru, že je to proto, že nejméně smířliví blbci nejsou schopni tolerovat ani sebemenší odchylku od normy. Proto je nejvíce zajímá oprava chyb u jiných.
Byli tedy mnohem dychtivější soudit lidi prizmatem jejich gramatických chyb a překlepů.
Nenechte se odradit od nauky angličtiny!
Samozřejmě, na základě tak skromného výzkumu není možné výsledky zobecnit.
Myslím si však, že výsledky tohoto výzkumu jsou zcela v souladu s objevy, o které jsme již dávno věděli v Češích.
Ale je možné se tímto způsobem naučit anglicky?
Nedělejte si příliš velké starosti s chybami!
Největší chybou při učení se anglicky je, když se vůbec neučíme nebo se nepokoušíme mluvit!
Samozřejmě že vždy stojí za to usilovat o dokonalost a procvičovat pravopis na online diktátech a gramatiku a výslovnost na kurzu angličtiny Speakingo.
Ale každý dělá chyby a to je úplně normální! To je nepostradatelná součást procesu! Je důležité jít kupředu s úsměvem na rtech!
A pokud budeme soudit ostatní příliš tvrdě prizmatem jejich chyb… Buďme opatrní, abychome se sami nestali… blbci.
Jak se naučit anglicky, aby nebylo nutné opravovat chyby?
Ukazuje se, že nejúčinnější metodou výuky angličtiny není nadměrně studovat gramatiku, protože když pak musíte něco říct, buď nemáme čas „vyjmenovávat“ si všechna tato pravidla v našich hlavách, nebo radši nebudeme říkat vůbec nic ze strachu, že uděláme chybu.
Nejlepší je naučit se celé, správné věty a fráze, celé jazykové bloky. Pak to funguje. Začneme mluvit jako dítě, které se nezamýšlí, proč se to takhle řekne – prostě to cítí.
O tom je výuka angličtiny v online kurzu Speakingo. Bez sebemenšího stresu mluvíte s počítačem nebo telefonem, který vám rozumí, chválí vás, a pokud řeknete něco špatného, opraví vás. Ale taková náprava chyb není tak hrozná – koneckonců, živý člověk vás neopravuje. Díky tomu si nevytváříte jazykovou blokádu, ale také neudržujete chybné gramatické konstrukce.
Každopádně je nejlepší vidět na sobě, jak to vypadá. Zaregistrujte se dvěma kliknutími níže a učte se anglicky po dobu týdne na kurzu Speakingo bez jakýchkoli závazků!
Nebuď blbcem!
Zaregistruj se na online kurz angličtiny Speakingo!
První týden je zdarma a bez závazků.
Text inspirovaný článkemPeople who constantly point out grammatical mistakes are jerks, study finds.
A co si myslíte o těchto studiích o osobnostech, pro které je důležité opravovat chyby? Znáte ze života takovéhle jazykové pedanty? Popište své příhody v komentářích!
