Neprostý čas přítomný prostý present simple

Přítomný čas prostý present simple tense je čas , který se učíme v první lekci angličtiny. Zjistěte, jak ho vytvořit, kdy ho použít a zda je přítomný čas prostý opravdu prostý.

Co to je přítomný čas prostý present simple?

• Přítomný čas prostý present simple tense je jedním z 12 velkých anglických gramatických časů.
• To je jeden z nejzákladnějších časů.
• Používáme ho k popisu každodenních, rutinních a obvyklých činností.
• V angličtině ho používáme mnohem méně často než jeho ekvivalent v češtině.
• Tvoříme ho tak, že uvádíme osobu + sloveso v základním tvaru s výjimkou on, ona, ono, kde přidáváme koncovku -s – ale o tom podrobněji níže, a v otázkách užíváme inverzi.

Přítomný čas prostý present simple však není tak jednoduchý, jak jeho název napovídá!

Abychom ho mohli správně používat, musíme se naučit několik různých gramatických konstrukcí a spřátelit se s vynálezy, jako je pomocné sloveso, inverze a stažený tvar.

V tomto příspěvku o persent simple se tedy dozvíme takové zázraky, jako jsou:

1. Jak tvoříme kladné věty v present simple?
2. Kde najít skrytá pomocná slovesa?
3. Jak zadávat otázky v nejednoduchém čase present simple?
4. Jak vypadá zápor v čase present simple?
5. Kdy používat přítomný čas prostý present simple?
6. A kdy NEpoužívat přítomný čas prostý present simple?
7. A nakonec: Jak se cvičit, abyste se naučili čas present simple?

Dobrou zprávou naopak je, že tato témata se nám později budou opakovat i v jiných gramatických časech, takže pokud je zvládneme hned, budeme mít později o to míň práce!

1. Jak tvořit kladné oznamovací věty v neprostém přítomném čase present simple?

Jak můžeme něco vyjádřit v present simple tense?

V angličtině vždy říkáme kdo: Janek, Katka nebo místo jména používáme osobní zájmeno (on, ona atd.). Nemůžeme – jako v češtině – začínat pouze slovesem (Jdu do obchodu) – vždy musíme uvést, kdo danou aktivitu provádí (Já jdu do obchodu). Poté uvedeme sloveso v jeho základním tvaru (jak bychom ho našli ve slovníku).

Například:

• I go to work.

(Chodím do práce.)

• Tom and Katka swim every day.

(Tom a Katka plavou každý den).

• You like chocolate.

(Máš rád čokoládu.)

Všimněte si, že v češtině časujeme slovesa podle osob: chodím, chodíš, chodí, chodíme, chodíte atd. V angličtině jednoduše uvádíme základní (slovníkový) tvar slovesa a to je vše!

Tedy pokud se nejedná o slavnou třetí osobu jednotného čísla – on, ona nebo ono – o čemž více níže.

Problém třetí osoby

Základní past, kterou na nás klade anglický přítomný čas prostý present simple, spočívá v tom, že:

ve třetí osobě jednotného čísla – tj. on, ona, ono – musíme ke slovesu připojit koncovku -s.

Výše uvedené věty by tedy vypadaly následovně:

• Tom swims every day.

(Tom plave každý den.)

• She likes chocolate.

(Má ráda čokoládu.)

To je důvod, proč v níže uvedeném memu máme „hand makes“ a ne „hand make a difference“.

Ruka je „to“, nikoli „ta“, protože v angličtině – naštěstí! – neexistují žádné rody:

• The hand makes a difference = It makes a difference.

Koncovka -s ve třetí osobě jednotného čísla času present simple – výjimky

Samozřejmě, že angličtina by nebyla angličtinou, kdyby z tohoto jednoduchého pravidla neexistovalo několik výjimek!

Pokud slovo končí na písmeno o, přidáme nikoliv samotné -s, ale -es:

Například:

• do – does
• go – goes

tj.

• He goes to work on Saturdays.

(V sobotu chodí do práce.)

• She does it every time.

(Dělá to pokaždé).

Totéž platí pro slova končící na písmena ss, sh, ch, x, z, o – pak místo holého -s přidáme -es:

Například:

• miss → misses

(zpozdit se, propásnout)

• crash → crashes

(roztříštit, rozbít)

• fix → fixes

(opravit, instalovat)

Pokud naopak slovo končí na souhlásku + y, přidáváme koncovku -ies:

• I carry a suitcase. → He carries a suitcase.

(Já nesu kufr. → On nese kufr.)

• You study English. → She studies English.

(Ty studuješ angličtinu. → Ona studuje angličtinu).

Otázka vlastnictví (have – has)

Další častou výjimkou je zde mít (have). Ve třetí osobě jednotného čísla to bude has:

• I have a car.

(Mám auto.)

• He has a bicycle.

(Má kolo.)

Otázka bytí (to be)

Naopak největší problémy nám bude dělat sloveso „být“, které je v každé osobě jiné!

Časování slovesa to be v čase present simple v jednotném čísle

A časování slovesa to be v množném čísle v čase present simple

2. Skrytá pomocná slovesa vystupují ze stínu

Ačkoli jsme teprve v první lekci, abychom byli schopni gramaticky vysvětlit, jak tvoříme otázky a zápory v čase present simple, musíme se seznámit s pojmem pomocného slovesa (auxiliary verb).

Stručně řečeno, v angličtině se slovesa obvykle vyskytují v párech: vlastní sloveso + jeho gramatický pomocný člen. Pomocné sloveso samo o sobě nic neznamená, pouze nám říká, v jakém čase je naše věta.

Aby to však bylo ještě komplikovanější, v kladných větách v přítomném čase present simple je toto pomocné sloveso skryté. Angličané ho vůbec nevyslovují. Ale už to neskrývejme – je tam!

Například ve větě:

• I like you.

(Mám tě rád.)

Stejně jako Sherlock Holmes víme, že se v této větě skrývá pomocné sloveso do:

• I do like you.

(Mám tě opravdu rád.)

Pokud se rozhodneme říci naše ukryté do/does, zdůrazňujeme tím, že je to skutečně tak, jak to říkáme – jedná se o jeden z typů emfáze, tj. zdůraznění toho, co chceme říci.

„Do“ je pro všechny osoby stejné – kromě „on, ona, ono“, kde máme „does„.

• He plays football.

(Hraje fotbal.)

• He does play football.

(Opravdu hraje fotbal.)

Všimněte si, že pokud na světlo světa vydobyjeme does, koncovka -s vedle slovesa zmizí:

• he plays → he does play

Velmi podobně tomu bude i v případě have/has:

• She has a knife.

(Ona má nůž.)

• She does have a knife!

(Ona opravdu má nůž!)

Všimněte si, že ve druhé větě máme have a ne has. Protože naše slavné ‚s pro třetí osobu jednotného čísla času present simple je již připojeno k pomocnému slovesu (do → does), nemusíme ho připojovat podruhé k vlastnímu slovesu (she does has).

Problémy s žitím

Aby to bylo ještě složitější, bude to platit pro všechny věty… s výjimkou těch, které obsahují „být“ nebo modální slovesa (can, could, may, might atd.).

Například:

• He is happy.

(On je šťastný.)

Ve větách s to be se nic neskrývá!

(He does is happy je chyba.)

Totéž platí pro věty s modálními slovesy, například can:

• I can swim.

(Umím plavat.)

Ani zde nebudeme nic dalšího dodávat:

(I do can swim zní velmi divně, je to chyba).

Proto budou otázky a zápory s „to be“ vypadat jinak než ostatní, o čemž se dozvíte více za chvíli.

Ale dobře: proč vůbec mluvíme o tomto ukrytém pomocném slovese do/does?

3. Otázky v přítomném čase present simple

Pomocná slovesa jsou velmi důležitá při kladení otázek v přítomném čase present simple.

Když už víme, že se do/does skrývají v kladných větách, nebude pro nás velkým šokem, až se v plné kráse objeví v otázkách v čase present simple!

Otázky v přítomném čase present simple s do/does

Začněme klasikou žánru, která by neměla nikoho překvapit. Každý jistě slyšel anglickou frázi:

• I love you.

(Miluji tě.)

Ale jak se zeptat: Miluješ mě?

Z mnoha písní v angličtině si pravděpodobně pamatujeme i slavné:

• Do you love me?

(Miluješ mě?)

Teď jen otázka – proč se ptáme v čase present simple tímto způsobem?

K zadávání otázek slouží naše pomocná slovesa a legendární inverze!

Inverze je jednoduchá záměna prvních dvou slov na jejich místech.

Podívejme se na naši větu v plné kráse, to znamená s vydobytým na denní světlo, a dosud skrytým do:

• You do love me.

(Ty mě opravdu miluješ – Tak zní tato věta, pokud ukážeme naše skryté „do„)

Pokud tuto větu změníme na otázku, použijeme v tomto případě převrácený slovosled (inverzi), tj. prohodíme první dvě slova na jejich místech. Dostáváme tedy:

• Do you love me?

(Miluješ mě?)

Nebo jiný příklad:

• People like holidays.

(Lidé mají rádi dovolenou.)

Ale my už víme, že plný tvar této věty je:

• People do like holidays.

Proto bude otázka po přehození prvních dvou slov vypadat takto:

• Do people like holidays?

(Mají lidé rádi dovolenou?)

Totéž platí pro třetí osobu jednotného čísla on, ona, ono:

• Tom likes Sonia.

(Tom má rád Soniu.)

Výše uvedená věta znamená to samé jako celá věta:

• Tom does like Sonia.

Otázka tedy bude vypadat takto:

• Does Tom like Sonia?

(Má Tom rád Soniu?)

Všimněte si, že i v tomto případě, protože máme does, již nebudou existovat likes, ale pouze like.

Otázky v přítomném čase present simple shave/has (got)

Otázky, v nichž něco máme (have got ), lze klást dvěma způsoby.

1. První způsob je podle výše uvedeného standardního schématu:

• I have a big nose.

(Mám velký nos.)

Lze také říci, že:

• I do have a big nose.

Otázka tedy zní:

• Do I have a big nose?

(Mám velký nos?)

2. Druhý způsob je jedinečný pro sloveso mít (to have ).

Ačkoli by se zdálo, že správné je i použití samotného have, rozhodně zní lépe, pokud v otázce použijeme plný tvar have got.

• I have big ears. = I have got big ears.

(Mám velké uši.)

A v otázce have got:

• Have I got big ears?

(Mám velké uši?)

Have a have got znamenají totéž, jen have got zní lépe v otázkách.

Podobně je tomu u has (got):

• She has beautiful eyes. = She has got beautiful eyes.

(Má krásné oči.)

• Has she got beautiful eyes?

(Má krásné oči?)

Můžete se také obráceně zeptat pomocí záporné otázky:

• Hasn’t she got beautiful eyes?

(No nemá krásné oči?)

K záporu se však dostaneme za chvíli.

Otázky v přítomném čase present simple s „být“, tj. I am, you are, she is atd.

Jak jsem již zmínil výše, do těchto vět nelze vměstnat naše skryté do/does – takže nám nezbývá nic jiného, než jednoduše použít inverzi.

• I am happy.

(Jsem šťastný.)

Otázky s inverzí:

• Am I happy?

(Jsem šťastný?)

nebo:

• You are clever.

(Jsi chytrý.)

• Are you clever?

(Jsi chytrý?)

nebo:

• He is strong.

(Je silný.)

• Is he strong?

(Je silný?)

Nebo v množném čísle:

• We are great!

(Jsme skvělí!)

• Are we great?

(Jsme skvělí?)

I zde by mohla být položena taková řečnická otázka, která je spíše konstatováním skutečnosti než otázkou:

• Aren’t we great?

(No nejsme skvělí?)

• Isn’t she beautiful?

(No není krásná?)

• Isn’t he strong?

(No není silný?)

Jak tvoříme zápor v přítomném čase prostém present simple?

4. Zápory v přítomném čase prostém present simple

Naše skrytá pomocná slovesa jsou také důležitá, pokud s něčím nesouhlasíme, tj. tvoříme zápor. V angličtině to obvykle děláme jednoduše tak, že přidáme slovo not s významem „ne“.

V záporu v present simple však nemůžeme uvést not samostatně, musíme jej uvést „v sestavě“ s pomocným slovesem. Například:

• I like pizza.

(Mám rád pizzu.)

Pamatujeme si, že tato věta skrývá „do“.

• I do like pizza.

(Mám opravdu rád pizzu.)

Nyní tedy můžeme jednoduše přidat not, abychom vyjádřili náš závazek ke zdravému stravování:

• I do not like pizza.

(Nemám rád pizzu.)

Angličané navíc milují zkratky, proto obvykle slyšíme prostě:

• I don’t like pizza.

(Nemám rád pizzu. Protože do not = don’t)

Plný tvar do not zní formálněji než hovorové don’t, proto se do not používá spíše v písemném projevu a don’t v řeči.

Stažené tvary v čase present simple – tabulka

Všimněte si, že I am not se zkracuje trochu jinak než ostatní osoby – ale k tomu se dostaneme za chvíli.

Totéž platí i pro does

• She likes apples

(Má ráda jablka.)

• She does like apples.

(Má opravdu ráda jablka.)

• She does not like apples.

(Nemá ráda jablka.)

• She doesn’t like apples.

(Nemá ráda jablka. Protože does not = doesn’t)

Zápory v čase present simple s have/has (got)

U záporů v čase present simple s have/has (got ) je situace obdobná.

• I have a car.

(Mám auto.)

• I do have a car.

(Opravdu mám auto.)

• I do not have a car.

(Nemám auto.)

• I don’t have a car.

(Nemám auto. Protože do not = don’t)

A has v případě on, ona, ono

• It has wings!

(Má křídla!)

• It does have wings!

(Opravdu to má křídla!)

• It does not have wings!

(Nemá křídla!)

• It doesn’t have wings!

(Nemá křídla! Protože does not=doesn’t)

Všimněte si, že když máme does, nebude již existovat „třetíosobové“ has ale pouze have. Does uspokojilo naši potřebu přidat písmeno -s pro třetí osobu jednotného čísla.

Nedoporučuji však používat nepovinné got v záporech, nezní to dobře:

• I have got a headache.

(Bolí mě hlava.)

• I don’t have got a headache.

(Hlava mě nebolí.)

Je lepší říci jednoduše:

• I don’t have a headache.

(Hlava mě nebolí.)

Zápory v čase present simple s být (am, is, are)

Zde jednoduše přidáme not, pokud chceme znít formálněji, nebo použijeme stažený tvar, pokud chceme znít hovorověji.

• I am clever.

(Jsem chytrý.)

• I am not clever.

(Nejsem chytrý.)

Nebo méně formálně:

• I’m not clever.

(Nejsem chytrý.)

nebo:

• You are tall.

(Jsi vysoký.)

• You are not tall. = You aren’t tall.

(Nejsi vysoký.)

nebo:

• He is rich.

(Je bohatý.)

• He is not rich. = He isn’t rich.

(Není bohatý.)

A v množném čísle:

• We are happy.

(Jsme šťastní.)

• We are not happy. = We aren’t happy.

(Nejsme šťastní.)

nebo:

• You are sad.

(Jste smutní – ano, ano, ano, nikdy nevíme, jestli je to „jsi smutný/smutná“, nebo „jste smutní“.)

• You are not sad. = You aren’t sad.

(Nejste smutní.)

nebo:

• They are in France.

(Jsou ve Francii.)

• They are not in France. = They aren’t in France.

(Nejsou ve Francii.)

• Are they in France?

(Jsou ve Francii?)

5. Kdy použít přítomný čas prostý present simple?

Obecně používáme přítomný čas prostý present simple v situacích, kdy něco děláme pravidelně. Typická učebnicová věta v čase present simple by tedy byla například:

• I get up at 7 am.

(Vstávám v sedm ráno.)

Dělám to pravidelně, každý den, je to můj životní styl.

nebo:

• I go to the pub every day.

(Do hospody chodím každý den.)

To every day skoro ani není třeba dodávat – pravidelnost našich barových aktivit vyplývá právě z použití času present simple!

Také to, co se nám líbí nebo nelíbí, se nemění tak často.

• I like good food.

(Mám rád dobré jídlo.)

• I hate opera.

(Nesnáším operu.)

Doufáme také, že naše vlastnictví nebudou dramaticky kolísat:

• I have a lovely girlfriend.

(Mám skvělou přítelkyni.)

• I don’t have any problems.

(Nemám žádné problémy.)

Také se nám zdá, že to, co jsme, se nemění.

• I am always happy.

(Vždycky jsem šťastná.)

• The tree is green.

(Strom je zelený.)

• We are the champions.

(My jsme vítězové.)

6. Kdy NEpoužívat přítomný čas prostý present simple?

Podle mého pozorování nemáme problém s používáním přítomného času present simple. Naopak – používáme ho příliš často!

Je to hlavně proto, že v angličtině zapomínáme na dva mnohem častější časy: present continuous a present perfect simple.

Kdy použít present continuous místo present simple?

Když se něco děje v určitém okamžiku, musíme použít přítomný čas průběhový present continuous. Navíc je tato „chvíle“ poměrně volný pojem – může trvat až měsíc!

Porovnejte:

• I dance every day. (present simple)

(Tancuji každý den.)

• I am dancing now. (present continuous)

(Právě tančím.)

nebo:

• I walk to my office. (present simple)

(Do kanceláře chodím pěšky.)

• I am walking to my office. (present continuous)

(Právě teď jdu do kanceláře).

Nebo porovnejte:

• I teach at Oxford University. (present simple)

(Učím na Oxfordské univerzitě.)

• I’m teaching on a weekend course. (present continuous)

(Učím víkendový kurz).

Tady ani nutně nic nepřednáším, ale tento kurz stále probíhá, možná právě začíná….. Více o čsae present continuous v samostatném příspěvku.

Kdy použít čas present perfect místo present simple?

Čas present perfect simple je nejpopulárnější mezi všemi anglickými časy. Problém nám však dělá to, že v češtině nemáme analogickou konstrukci. Není to ani minulý, ani přítomný čas.

V čase present perfect něco z minulosti ovlivňuje přítomnost.

Se snahou o lepší výsledek často namísto použití present perfect používáme přítomný čas present simple, případně minulý čas past simple.

Nejlépe je to však vidět na konkrétních příkladech.

Když chci například říct, že tu žiji už dlouho, měl bych říct:

• I have lived here for ages. (present perfect)

(Žiji zde již léta.)

Pokud už toho máme dost, měli bychom říct:

• I have had enough. (present perfect)

(Měl jsem/ mám toho dost.)

Samozřejmě ale můžeme také dojít k závěru, že máme něčeho obecně dost:

• I have enough problems in my life! (present simple)

(Mám v životě dost problémů!)

Také pokud děláme něco poprvé, musíme to obvykle říkat v čase present perfect:

• It’s the first time I’ve heard about it!

(Slyším o tom poprvé.)

Jak vidíte, české překlady těchto vět jsou v českém přítomném čase, ale v angličtině nepoužíváme present simple, ale present perfect.

7. Jak si procvičovat čas present simple?

Číst si teorii je vždycky zábavné, ale nejdůležitější je praxe! Protože k čemu nám je, že jsme si něco přečetli a dokonce tomu i porozuměli, když z toho v praxi nic neumíme použít?

Pokud tedy chceme skutečně znát present simple, musíme ho užít – a to nahlas! – v mnoha větách!

Proto je výuka v online kurzu angličtiny Speakingo založena na mluvení anglicky, kladení otázek a odpovídání na ně. Samozřejmě jsou chytře strukturovány tak, aby obsahovaly všechny potřebné gramatické konstrukce i nejdůležitější slovní zásobu.

A co je ještě zajímavější, mluvíte zcela bez stresu a ve vybranou dobu, protože vaším partnerem je native speaker ukrytý v telefonu nebo počítači, který vám díky Speakingo rozumí, chválí vás a v případě potřeby opravuje.

Tímto způsobem se učíte angličtinu stejně jako dítě svou mateřštinu. Začínáte mluvit správně v present simple, i když nevíte, že se tak tato gramatická konstrukce vůbec nazývá!

Přesvědčte se o tom sami a vyzkoušejte si týden učení zdarma na Speakingo!

Jako další výhodu registrace získáte také dvakrát týdně aktualizaci nových příspěvků z tohoto blogu zdarma!

A jaké jsou vaše zkušenosti s přítomným časem prostým present simple? Pokud máte ještě nějaké dotazy, směle je pokládejte v komentářích – rád vám odpovím nebo text doplním!

Učte se anglicky v přítomném čase, ne v čase budoucím!

Je to tak jednoduché!

Zaregistrujte se na online kurz angličtiny Speakingo!