Přítomný čas present simple & present continuous a jejich srovnání

Kdykoli přemýšlím o čase, ukáže se, že jsem právě v přítomnosti. Minulost je prchavá vzpomínka, budoucnost nejistá spekulace. Zde jsou uvedeny dva anglické přítomné časy present simple a present continuous a jejich srovnání.

Anglická gramatika tady a teď!

Tento příspěvek je spíše průřezový (i když je stále dlouhý), ale je v něm spousta odkazů na další příspěvky, které se jednotlivým otázkám věnují podrobněji.

Naučíte se o:

1. Jak tvoříme přítomný čas present simple?
2. Jak tvoříme přítomný čas present continuous?
3. Jaké jsou rozdíly mezi anglickým přítomným časem present simple & present continuous?

Anglický přítomný čas

Anglický přítomný čas, nebo jak se v angličtině říká present tense, má dvě základní verze:

• prostou (simple)
• a průběhovou (kontinuální).

Jak tvoříme věty pomocí anglických přítomných časů present simple a present continuous?

Začněme s (jen podle názvu) časem prostým, tj. simple.

1. Anglický přítomný čas present simple

Tuto konstrukci používáme k popisu věcí, které se dějí pravidelně, například každý den (every day). Pak víme, že se jedná o čas, který se má použít, a tato pravidelnost vyplývá ze samotné konstrukce věty.

Pak slovo „každý den“ (every day) ani není třeba přidávat, pokud nechcete odlišit každodenní pravidelnost od twice a week, (dvakrát týdně) nebo po all the time (po celou dobu).

Podobně funguje i minulý čas prostý past simple, ale o tom teď nemluvíme.

Jak tvoříme oznamovací věty v anglickém čase present simple?

Bude to například:

• I learn English with Speakingo every day.

( Učím se anglicky se Speakingo každý den.)

Takže je to jednduché: já + učit se + angličtina se Speakingo + každý den.

Bude to tak pro všechny osoby (ty/my/vy atd. + učit se + angličtina), tj:

(já) I learn English with Speakingo.
(ty) You learn English with Speakingo.

(my) We learn English with Speakingo.
(vy) You learn English with Speakingo.
(oni) They learn English with Speakingo.

Present simple -s

Zde jedna nuance: „pro všechny osoby stejně“ kromě he, she, it (třetí osoba jednotného čísla).

Zde jednoduše přidáme s ke slovesu (zde je to learn) a dostaneme:

(ona) She learns English with Speakingo.
(on) He learns English with Speakingo.
(ono) It learns English with Speakingo.

V druhém případě by to pravděpodobně musel být počítač nebo velmi chytrý pes, ale – zejména v Anglii, kde milují domácí zvířata – máme tendenci o svých mazlíčcích mluvit spíše jako o něm nebo o ní, než jako o neosobním „to“.

Existuje zde několik oblíbených výjimek:

• Pokud slovo končí na o, ch, sh nebo s, dodáváme es: go-goes, do-does, watch-watches, wash-washes, kiss-kisses.
• Tzv. modální slovesa, např. can, may, might, must, should, nemají ve třetí osobě jednotného čísla s (I must go – He must go).
• Pokud sloveso končí na y, před kterým je samohláska, nahrazuje se y hláskou ies: I worry – she worries, I fly – He flies. Pokud před y není žádná samohláska, pak je to jako obvykle: We play – It plays.
• Kromě toho se případ bude lišit pro mít a být: I have → she has
  I am → she is

A co věty s do v čase present simple?

Je dobré vědět, že ve větách v přítomném čase present simple je ukryto pomocné sloveso do.

Například:

• I learn English with Speakingo.

Větu tak můžeme zdůraznit – slovem, které samo o sobě nic neznamená – do.

• I do learn English with Speakingo.

Což bychom přeložili jako „opravdu se učím anglicky“.

Toto do (pomocné sloveso) je vždy součástí každé takové věty, ale nahlas ho vyslovujeme jen tehdy, chceme-li zdůraznit pravdivost našeho tvrzení (důraz).

Zajímavé však je, že se nám v otázkách objevuje.

Jak tvoříme otázky v čase present simple?

K naší úlevě nám přijde na pomoc výše zmíněné slovo do:

Do I learn English with Speakingo?
Do you learn English with Speakingo?

a v množném čísle:

Do we learn English with Speakingo?
Do you learn English with Speakingo?
Do they learn English with Speakingo?

Samozřejmě s he, she, it to bude zase trochu jinak. Pro ně do přebírá tvar does.

Proto bude:

Does he learn English with Speakingo?
Does she learn English with Speakingo?
Does it learn English with Speakingo?

Všimněte si, že ačkoli budeme říkat

• He learns English.

pak v otázce na konci slovesa s již nebude, protože ‚ho převzalo‘ does:

• Does he learn English?

Inverze v otázkách v čase present simple

V otázkách v čase present simple používáme známou inverzi, tj. prohodíme první dvě slova (přesněji podmět a přísudek) s obvyklým použitím jinak skrytého do:

• I (do) love you. (Miluji tě.)
• Do you love me. (Miluješ mě?)

totéž platí i pro modální slovesa, např. can

• They can do it. (Dokážou to.)
• Can they do it? (Dokážou to?)

nebo s pomocným slovesem být (am, is, are):

• You are happy. (Jsi šťastná.)
• Are you happy? (Jsi šťastná?)

nebo s have (got)

• He has got a phone. (On má telefon.)
• Has he got a phone? (Má telefon?)

Jak tvoříme zápor v čase present simple?

Naopak zápor se tvoří jednoduše přidáním do not před sloveso (slovo popisující, co se děje).

I do not learn English with Speakingo.
You do not learn English with Speakingo.

We do not learn English with Speakingo.
You do not learn English with Speakingo.
They do not learn English with Speakingo.

Opět s he, she, it, to bude jiné. Pro ně do má jako obvykle podobu does. Proto bude:

He does not learn English with Speakingo.
She does not learn English with Speakingo.
It does not learn English with Speakingo.

Stejně jako v kladné větě bude plný tvar znít důrazně a formálně. Proto obvykle zkracujeme do not na oblíbené don’t.

A s dalšími pomocnými slovesy:

• I have got a car. → I haven’t got a car. (Mám auto → Nemám auto)

• She has a lot of fans. → She hasn’t got a lot of fans. (Má spoustu fanoušků → Nemá spoustu fanoušků)

nebo

• I’m rich. → I’m not rich. (Jsem bohatý → Nejsem bohatý)

• She is beautiful. → She isn’t beautiful. (Je krásná → Není krásná)

• You are stupid. → You aren’t stupid. (Jsi hloupý → Nejsi hloupý)

nebo

• I like it. → I don’t like it. (Líbí se mi to. → Nelíbí se mi to)

• She hates it. → She doesn’t hate it. (Nesnáší to → Ne nesnáší to)

Takto tvoříme věty v čase present simple.

Jak to naopak vypadá v čase present continuous, který zdůrazňuje děj tady a teď?

2. Čas přítomný průběhový present continuous

Čtete a čtete tento text, ale stále jste v přítomnosti? Zajímavé, že?

Z gramatického hlediska používáme tzv. „tady a teď“ k popisu toho, co se děje tady a teď přítomný čas průběhový, present continous (ten s-ing).

Na úvod snad jen pár slov o tvoření sloves s „ing na konci“. Obvykle jen přidáme –ing na konec slovesa a je to.

• (jít) go-going
• (spát) sleep-sleeping
• (učit se) learn-learning

Existují však samozřejmě výjimky:

• pokud slovo končí na písmeno e, tak toto e zaniká: come-coming, have-having, like-liking. Naopak to neplatí, pokud slovo končí na ee: see-seeing, agree-agreeing.
• v krátkých slovech s přízvučnou poslední samohláskou ji zdvojujeme, např. run-running, sit-sitting
• pokud sloveso končí na ie, mění se tato dvě poslední písmena na y: lie-lying, die-dying

Kromě toho existují některá slovíčka, která vůbec nemají ráda continuousy a zpravidla se vyskytují pouze v čase present simple, např:

• be (být),
• have (mít),
• hear (slyšet),
• know (vědět),
• like (mít rád),
• love (milovat),
• see (vidět),
• smell (cítit – zápach),
• want (chtít).

Více se o tom dočtete v části o rozdílech mezi present simple & present continuous.

Jak tvoříme věty v anglickém čase present continuous?

Tuto konstrukci používáme k popisu věcí, které se dějí právě teď, nyní (now). Informace, že se něco děje právě teď, vyplývá ze samotné konstrukce věty. Pak není třeba přidávat slovo „now„. Důležité je, že důraz je kladen na samotnou činnost, nikoli nutně na výsledek.
Tento čas použijeme například ve větě kladné:

• I’m learning English now.

(Momentálně se učím anglicky.)

To znamená: já + být + něco dělat + zbytek věty

(V tomto případě: I + am + learning + English now.)

Abychom tedy mohli něco správně říci v tomto čase, musíme vědět, jak se sloveso být (to be) časuje ve všech osobách, a přidat koncovku –ing ke slovesu (slovu popisujícímu děj). Oficiálně to tedy bude vypadat takto:

(já) I am learning English.
(ty) You are learning English.
(ona) She is learning English.
(on) He is learning English.
(ono) It is learning English.

(my) We are learning English.
(vy) You are learning English.
(oni) They are learning English.

V praxi však budeme obvykle používat stažené tvary pro větší pohodlí:

(já) I’m learning English.
(ty) You’re learning English.
(ona) She’s learning English.
(on) He’s learning English.
(ono) It’s learning English.

(my) We’re learning English.
(vy) You’re learning English.
(oni) They’re learning English.

Obecně je tedy mnohem jednodušší než ne-až-tak-prostý-čas prostý present simple!

I zde nám použití plného tvaru (I am learning) umožňuje ještě více zdůraznit (jeden z typů důrazů v angličtině), že říkáme pravdu – jako by někdo pochyboval.

Jak tvoříme otázky v čase present continous?

Opět zde použijeme inverzi, tj. prohodíme první dvě slova na jejich místě:

(já) Am I learning English?
(ty) Are you learning English?
(ona) Is she learning English?
(on) Is he learning English?
(ono) Is it learning English?

(my) Are we learning English?
(vy) Are you learning English?
(oni) Are they learning English?

Jak tvoříme zápor v čase present continuous?

Zápor se opět tvoří jednoduše přidáním not před sloveso (slovo popisující to, co se děje).

I am not learning English.
You are not learning English.
He is not learning English.
She is not learning English.
It is not learning English.

We are not learning English.
You are not learning English.
They are not learning English.

V praxi to znamená, že stažený tvar bude:

I’m not learning English.
You’re not learning English.
He’s not learning English.
She’s not learning English.
It’s not learning English.

We’re not learning English.
You’re not learning English.
They’re not learning English.

Široké pojetí času present continuous

Zde je třeba zmínit, že stejně jako v češtině je termín nyní (now) velmi konvenční.

Proto můžeme použít čas present continuous pro činnosti, které děláme „v širším měřítku nyní“, například tento měsíc:

• I’m taking driving lessons. (Chodím na lekce do autoškoly.)

Ačkoli konstrukce by naznačovala, že v tuto chvíli sedím za volantem auta, z kontextu může vyplývat, že náš mluvčí může mít na mysli „obecně teď“ – v případě zvláštních talentů to může být i několik let. Na tom nezáleží, důležité je, aby se naučil řídit!

Obvykle se však jedná spíše o krátkodobou, dočasnou činnost, protože pro běžné aktivity již používáme present perfect. Hranice je zde samozřejmě pohyblivá.

Použití present continuous k popisu budoucnosti

Stejně jako v češtině, i zde platí, že pokud jsme si něco naplánovali do budoucna, můžeme to říci v přítomném čase, nikoliv například v čase budoucím:

„Zítra jdu do kina“ můžeme říci v present perfect:

• I’m going to a cinema tomorrow.

V angličtině používáme present continuous pro budoucí plány, které jsou téměř jisté.

Pro spontánní rozhodnutí, „věštění“ budoucnosti, budeme jednoduše používat budoucí čas future simple:

• Maybe I will go to the cinema tomorrow?

(Možná zítra půjdu do kina?)

3. Porovnání času present simple a present continous

Nyní, když už známe oba anglické přítomné časy, stojí za to říct si, jak spolu souvisejí.

Základní otázka zní: pravidelně (present simple) nebo nyní v tomto okamžikun(present continuous).

Simple Present znamená pravidelně

Cokoli, co děláte obvykle, obecně, často nebo nikdy:

• Tom cleans the kitchen every Tuesday.

(Tom uklízí kuchyň každé úterý.)

Náš „každodenní život“:

• Sonia works in a restaurant.

(Sonia pracuje v restauraci.)

Často nám popisuje naši každodenní rutinu, činnost za činností:

• First she wakes up, then she brushes her teeth.

(Nejdřív se probudí a pak si vyčistí zuby.)

Plánované činnosti podle rozvrhu:

• The train leaves at 9 o’clock.

(Vlak odjíždí v 9 hodin)

Slova, která obvykle signalizují present simple:

• always (vždy)
• every… (každý…)
• often (často)
• normally (normálně)
• usually (obvykle)
• sometimes (někdy)
• never (nikdy)

Present Continuous – Tady a teď!

Tady a teď!

• Look! Tom is cleaning the kitchen!

(Podívej se! Tom uklízí v kuchyni!)

Výjimečné, dočasné situace:

• Tom is taking extra driving lessons this week.

(Tom tento týden absolvuje další lekce autoškoly)

Může se stát několik věcí najednou:

• Kate is doing yoga, but Tom is still sleeping.

(Katka cvičí jógu, ale Tom spí.)

Sebevědomý plán do budoucna.

• I’m visiting my parents this weekend.

(Tento víkend navštívím rodiče.)

Slova, která obvykle signalizují present continuous:

• now (nyní)
• at the moment (v tuto chvíli)
• today (dnes)
• currently (v současné době)
• right now (právě teď)
• Look! (Koukej!)

Present continuous for annoying actions

Pokud jde o always nebo constantly lze je použít také v present continuous, ale pak získávají jiný význam: ukazují, že nás něco rozčiluje. Například:

• She’s always talking. (Ona pořád mluví.)
• He’s constantly complaining. (Neustále si stěžuje.)

Ve větách na kurzu angličtiny Speakingo najdete mnoho příkladů použití těchto časů a slovíček ve správném kontextu, takže se je díky tomu, že mluvíte s počítačem jako dítě a nepřemýšlíte o gramatice, naučíte správně používat ve správném kontextu.

Start learning

Která slovesa se nevyskytují v průběhové formě?

Existují slovíčka, která nemají ráda čas continuous a zpravidla se vyskytují pouze v (present) simple. Popisují:

Stav:

• be (být),
• cost (náklady v kontextu peněz),
• mean (znamenat)

Například:

• We are happy.

(Jsme šťastní.)

Co vlastníme:

• belong (náležet),
• have (mít)

Například:

• Mia has a cat.

(Mia má kočku.)

Smyslové vjemy:

• feel (cítit),
• hear (slyšet),
• see (vidět),
• smell (cítit nosem),
• taste (chutnat),
• touch (dotýkat se)

Například:

• Do polar bears also feel cold?

(Je ledním medvědům také zima?)

Mentální aktivity:

• know (vědět),
• think (myslet si, že),
• understand (rozumět),
• believe (věřit)

Například:

• I know you are right.

(Vím, že máš pravdu.)

Když někoho citujeme:

• answer (odpovídat),
• ask (ptát se),
• say (mluvit)

Například:

• “What a wonderful world!“ he says.

(„To je ale krásný svět,“ uvažuje.)

Pocity jsou (paradoxně) v anglické gramatice také stálé:

• hate (nenávist),
• love (láska),
• like (mít rád),
• prefer (volit),
• regret (litovat),
• want (chtít),
• wish (přát si)

Například:

• I like you.

(Mám tě rád.)

Mimochodem: reklama Macu I’m lovin‘ it se opírá o negramatické použití slova love, které upoutává pozornost anglicky mluvících milovníků hamburgerů a mate ty, kteří se jazyk teprve učí…

Cvičení na anglický čas present simple & present continuous

Nejdůležitější však není suchá teorie, ale praxe!

Co na tom, že na papíře víme, jak správně vyčasovat slovesa, když v praxi nejsme schopni se během rozhovoru vyjádřit?

Navíc teprve cvičení umožní, aby se naše znalosti gramatických struktur present simple & present continuous (a všech 12 anglických gramatických časů) „dostaly z mozku do úst“, tj. aby se staly něčím, co přirozeně používáme v rozhovorech.

Proto doporučuji online kurz angličtiny Speakingo, který je celý o mluvení!

A mluvíte na něm na… počítač nebo telefon, který vám rozumí, chválí vás nebo opravuje a nikdy neztrácí trpělivost!

A vy se jen díváte na krásné obrázky, posloucháte nahrávky rodilých mluvčích, relaxujete a odpovídáte na zajímavé otázky.

Takové učení je nejen efektivní, ale také příjemné!

Každopádně nejlepší je zaregistrovat se dvěma kliknutími níže a vyzkoušet si tuto metodu výuky angličtiny online po dobu jednoho týdne bez jakýchkoli závazků!

To není tak strašné, že?

Pokud máte nějaké dotazy k času present simple & present continuous, nebojte se je položit v komentářích!

A pokud vám tento text alespoň trochu rozjasnil mysl, podělte se o něj se svými přáteli!