Možná jste slyšeli, že britský kolonialismus je zlo samo o sobě. Nebo snad ne tak docela? Věděli jste, že to byl především britský kolonialismus, který výrazně přispěl ke zrušení otroctví?
Na obrázku: Jeden král, jedna vlajka, jedna flotila, jedna říše.
Evropský imperialismus
Od úsvitu dějin jedna země napadá druhou. Zdá se, že takový imperialismus je přirozenou vlastností všech kultur na světě, nejen evropských. Rudí indiáni si podrobovali jiné severoamerické kmeny a s poraženými zacházeli jako s podlidmi; africké kmeny brutálně vraždily a zotročovaly jiné černochy, nemluvě o čínských výbojích nebo islámské genocidě v Indii. Na druhou stranu Evropané díky své neustálé potřebě rozvoje a konkurence – a své technologické převaze – tento přirozený, lidský imperialismus pouze povýšili na globální úroveň.
Evropská kultura je však jednou z mála civilizací na světě, která je schopna kritického pohledu na své vlastní výdobytky. Na jedné straně je to úžasná vlastnost, která nám umožňuje napravovat naše chyby a dále se rozvíjet. Na druhé straně je možné propadnout sebekritice, která je v poslední době v západní Evropě a USA tak módní, kdy člověk zveličuje vlastní nedostatky stejně jako přednosti jiných kultur.
Co byl britský kolonialismus?
Mnohé evropské státy měly vlastní kolonie, to znamená, že se jim podařilo podmanit si některé zámořské národy. Evropané totiž většinou chtěli domorodce pouze vykořisťovat tím, že brutálně potlačovali jakýkoli náznak odporu – například belgický král Leopold II. vytvořil svůj soukromý stát v Kongu, kde vyvraždil několik milionů lidí, a to nejen z hrůzy, ale často i z čirého sadismu.1.
Britský kolonialismus byl však jiný. Britové chtěli samozřejmě také vydělávat – dováželi přírodní zdroje a umělecká díla (i když zde se nabízí otázka, zda by vůbec přežila do dnešních dnů, kdyby se neuchýlila do British Museum) a násilím vnucovali kolonizovaným národům své představy. Kromě sobectví je však hnala také krásná myšlenka, že světu přinesou civilizaci. Organizovali efektivní administrativu, zaváděli modernizaci, stavěli silnice a školy a zvyšovali všeobecnou životní úroveň svých poddaných.
Snášejí také barbarské zvyky. V Evropě dnes možná převládá přesvědčení, že „kdo jsme my, abychom ostatním říkali, jak mají žít“ a že „všechny kultury jsou si rovny“. Britští kolonialisté tento názor nesdíleli.
Byli to právě britští kolonialisté, kteří v Indii zakázali tradici zabíjení nechtěných dětí (těch již narozených, obvykle dívek) nebo rituál upalování manželek na hranici po smrti jejich manžela. Takoví jsou odporní imperialisté, kteří nerespektují „bohatství kulturních rozdílů“. Kromě toho zavedli systém konzervace potravin, takže Indii přestaly sužovat nemoci a hladomor (Indové nezabíjeli krysy ani myši) a počet obyvatel se pod britskou nadvládou zvýšil ze 170 milionů na 450 milionů.
Co dobrého přinesl britský kolonialismus?
Lidé si často myslí, že otroctví vymysleli britští kolonialisté. Nic nemůže být vzdálenější pravdě!
Když Angličané v 17. století začali budovat své „impérium, nad nímž slunce nezapadá“, otroctví se na britských ostrovech již přibližně rok nevyskytovalo. 500 let. To neznamená, že by se britští obchodníci nepodíleli na výnosném obchodu s otroky, ale pokud takový otrok utekl svému pánovi na anglické území, stal se svobodným člověkem.1.
V Africe mezitím vzkvétalo otroctví. Zabývali se jím především muslimští obchodníci, pro které obchodování s nevěřícími není vůbec nic špatného (stejně jako nespravedlivé zacházení s nimi). Během průmyslové revoluce se však Britové rozhodli, že budou opět „říkat ostatním, jak mají žít“, a otroctví ve svých koloniích zrušili.
Britská vláda vykoupila a osvobodila všechny otroky v impériu.
Zajímavé je, že to udělali velmi civilizovaným způsobem, legálně a bez krveprolití. Britská vláda se rozhodla jednoduše vykoupit a osvobodit všechny otroky v celém Commonwealth (tj. v určitém okamžiku téměř 70 % planety).
Jak se píše v jednom populárním internetovém příspěvku:
- “… ’In 1833, Britain used 40% of its national budget to buy freedom for all slaves in the Empire. Britain borrowed such a large sum of money for the Slavery Abolition Act that it wasn’t paid off until 2014. This means that living British citizens helped pay for the ending of the slave trade with their taxes‘.
Překlad:
„V roce 1833 použila Velká Británie 40 % svého státního rozpočtu na vykoupení svobody pro všechny otroky v impériu. Na základě zákona o zrušení otroctví si Británie půjčila obrovské množství peněz, které nakonec splatila až v roce 2014. To znamená, že dnes žijící občané Británie pomohli ze svých daní zaplatit konec obchodu s otroky.“
Neuvěřitelné?
Zvídaví uživatelé internetu si tuto informaci ověřili u britského daňového úřadu, který potvrdil její pravdivost. To znamená, že otroci byli osvobozeni i za peníze z mých daní! 🙂
West Africa Squadron – nejdražší morální akce na světě
Když Britové zakázali otroctví, začali proti němu aktivně bojovat. Za tímto účelem zřídili West Africa Squadron, britskou námořní eskadru, která střežila pobřeží Afriky. Odhaduje se, že v letech 1808 až 1867 britští kolonialisté tímto způsobem osvobodili 150 000 otroků, což stálo život asi 1 600 anglických námořníků.
Podle některých amerických politologů šlo o nejdražší akci vedenou etickými motivy v moderních světových dějinách.3.
Měli by Angličané platit repatriace za otroctví?
Přesto se často objevují názory, že by Angličané měli zaplatit odškodné za otroctví. I když utrpení otroků nemá žádnou cenu a každý člověk, který byl vystaven takovému nelidskému zacházení, by měl být odškodněn, taková diskuse by měla smysl před dvěma sty lety, ale dnes? Opravdu má smysl požadovat omluvu od jednoho praprapraprapraprapraprapraprapravnuka?
Peníze navíc mají plynout z daní všech Britů. Přitom jen málokterý z jejich předků měl s obchodem s otroky něco společného. Mnozí z dnešních obyvatel britských ostrovů jsou přistěhovalci, nebo dokonce potomci osvobozených otroků – měli by také všichni platit?
Lze tedy říci, že nejde o dopad na jednotlivce, ale na celé země, vždyť repatriaci od Angličanů požadují především karibské státy. Faktem však zůstává, že kdyby dotyčný otrok zůstal v západní Africe, byl by jeho potomek mnohem chudší (příjem na hlavu tam činí méně než dva tisíce dolarů ročně) než jeho potomek na Bahamách (přes 34 tisíc dolarů!), o americkém potomkovi (přes 85 tisíc dolarů) nemluvě!
V tomto duchu by navíc Španělé měli požadovat repatriaci za léta okupace africkými Maury a obyvatelé Balkánu za miliony dětí odvlečených do jasyru v době Osmanské říše. Proč také nikdo nepožaduje reparace také od samotných afrických států, které muslimské a arabské obchodníky zásobovaly již zajatými otroky a na svých afrických dvorech měly ještě více otroků, než kolik jich přepravily přes Atlantik? Nemluvě o repatriaci od samotných prostředníků, kteří se touto praxí zabývali stovky let před příchodem britského impéria.
A konečně, pokud je problém otroctví pro aktivisty volající po repatriaci Afroameričanů apod. tak důležitý, proč se raději nezaměří na problém otroctví, které je dodnes praktikováno v mnoha afrických a muslimských zemích. I dnes je na světě stále 50 milionů otroků.1 – Nebylo by rozumnější zabývat se jejich osudem?
Jsou bohatí vždy špatní a chudí vždy dobří?
Všichni jsme vyrostli na legendách o Robinu Hoodovi, v nichž jsou lidé u moci vždy ti špatní. Bohatí se k moci a bohatství vždy dostali nečestným způsobem, zatímco chudí a utlačovaní jsou v těchto příbězích vždy ti dobří. Zajímavé je, že jde o velmi britskou myšlenku (ostatně Robin Hood se pohyboval v okolí Nottinghamu) a Charles Dickens napsal svůj „Vánoční příběh“ v podobném duchu. Svoboda, rovnost, lidská práva – to vše jsou židovsko-křesťanské, evropské myšlenky, které jsou i dnes mnoha lidem na Zemi cizí.
Zdá se, že společenská důvěra, která se buduje prostřednictvím respektu k druhému člověku a jeho právům, podpořená spravedlivým soudnictvím, velmi pomáhá budovat bohatou společnost. Zdá se, že nejdůležitějším faktorem bohatství je zdravá kultura, nikoli „historie vykořisťování“. A zatímco přílišná byrokracie není nic vzrušujícího, efektivní a transparentní stát je něco nesmírně cenného – poklad, o kterém si většina lidí na zemi dnes může nechat jen zdát.
Žijete v Evropě? Máte obrovské štěstí!
V Evropě dnes žijeme v nejlepších podmínkách, jaké kdy člověk vytvořil. I když situace není ideální, ze své podstaty pravděpodobně nikdy nebude, takže nemá smysl srovnávat skutečnou situaci s utopickými představami. Faktem však zůstává, že nikdy a nikde v dějinách lidstva nebyla práva žen a menšin tak respektována, nikdy nebylo tolik tolerance, svobody, spravedlnosti a rovnosti příležitostí a rovnosti před zákonem, nikdy nebyl tak dobrý přístup ke vzdělání, medicíně a sociálnímu zabezpečení jako v dnešní Evropě a Americe.
Každý, kdo si stěžuje, že dnes žijeme v rasistickém kapitalistickém pekle, by měl, podobně jako moji anarchističtí přátelé, odjet na dovolenou do Afriky – velmi to pomůže získat správný pohled na situaci a vyléčí to člověka z mnoha iracionálních pocitů z Marxových a Rousseauových bájí! Kromě toho je praktickou výhodou, že si člověk přestane stěžovat a naříkat nad svým osudem!
Nebo možná dokonce začíná chránit vše dobré, za co vděčíme evropské civilizaci, protože mnoho chudých lidí přicházejících na náš kontinent nemusí mít o jeho budoucnosti moudrou představu….. a bohužel obvykle spíše takové „kulturní obohacení“ v dlouhodobém horizontu vede k situaci, kvůli níž chtěli nebo museli ze své vlasti utéct. Problém je v tom, že Evropa je naším jediným domovem, a pokud naivně promarníme její budoucnost, naše děti se nebudou mít kam vrátit…..
Viz také: Kdo je nový britský král Karel III. (King Charles)?
Je Afrika chudá kvůli Angličanům?
Často se setkáváme s argumentem, že Afrika je tak chudá kvůli své koloniální minulosti. Pokud je tomu tak, proč například průměrný obyvatel bývalé britské kolonie Singapuru dnes vydělává dvakrát více než průměrný Brit? Etiopie naproti tomu nikdy nepodlehla kolonialismu, a přesto je dnes jednou z nejchudších zemí nejen na světě, ale dokonce i v samotné Africe. Problém je možná mnohem hlubší než dočasné období kolonialismu v dějinách lidstva a týká se spíše pracovitosti a kultury a – ano, ano – poctivého kapitalismu, který umožňuje jednotlivcům i celým zemím bohatnout a prosperovat.
Když se Britové z Indie stáhli (ve skutečnosti proto, že už měli kolonialismu dost, ne kvůli Gándhímu!), byla země bohatší než později po desetiletích nezávislé vlády. Kromě toho se sociální nerovnosti zvýšily, nikoliv snížily, a to navzdory – nebo možná právě proto – téměř komunistické politice v zemi.1. Podobnou situaci dnes bohužel vidíme v Jihoafrické republice.
Druhým argumentem je, že Evropané jsou tak bohatí, protože zbohatli díky koloniím. Opět je těžké brát tento argument vážně, pokud se podíváme na Portugalsko, které v době svého koloniálního rozkvětu zmizelo z mapy, nebo na Španělsko, kterému jihoamerické zlato a stříbro také nepomohlo. Jak říká anglické přísloví:
- „ill-gotten gains never prosper“
To znamená, že „podvodně získané zisky nevytvářejí bohatství“. Ukradené netloustne.
Nechme minulost minulostí
Nemluvě o tom, že země jako Polsko a Česká republika nikdy neměly otroky ani kolonie, ale dnes patří k nejbohatším zemím světa. Obě tyto země byly navíc po dlouhá období své historie pod cizí imperiální nadvládou. Po získání nezávislosti byly chudé, dokud v nich panoval zlý komunistický systém, ale od doby, kdy v nich byl zaveden kapitalismus, během několika desetiletí tyto země znovu vybudovaly své bohatství a vrátily se do skupiny zemí prvního světa. Nestalo se tak proto, že by nyní samy začaly někoho vykořisťovat, ale proto, že obyvatelé těchto zemí tvrdě pracovali a mnozí idealisté se postarali o to, aby v nich systém dobře fungoval, místo aby všechny své chyby vysvětlovali minulými nespravedlnostmi.
V historii se samozřejmě stalo mnoho špatných věcí, ale to, co se stalo, nikdy nezmizí. Nemůžete se donekonečna ohlížet zpět, protože každá země nebo rasa vždycky někdy v minulosti udělala něco špatného. Takové historické zúčtování a požadavky na odškodnění nikdy neskončí. Kolik let zpět se budeme dívat? O deset, sto nebo tisíc let? Jediné, co můžeme udělat, je poučit se z minulosti a soustředit se na budování lepších zítřků pro budoucí generace.
Proto se příště, než se automaticky postavíte na stranu slabší strany, zeptejte sami sebe, zda to nejsou právě lidé v obtížnější situaci, kteří jsou za svou situaci nejvíce zodpovědní a ze svých problémů obviňují pouze všechny kolem sebe, místo aby napravili své vlastní chyby, které jsou příčinou jejich potíží!
PS: Pokud už jste na tom s angličtinou dobře, doporučuji na YouTube tento uniklý rozhovor mezi historikem Brucem Gilleym a brilantním novinářem Douglasem Murrayem o evropském kolonialismu (a komentáře pod videem!). Doporučuji také tuto stručnou obhajobu britského kolonialismu od historika Hedel-Mankoo. A pokud vaše angličtina ještě není dost dobrá – čtěte dál!
Proč je angličtina světovým jazykem?
Jedním z nepopiratelných důsledků britského imperialismu je, že téměř celý svět mluví anglicky. K tomu samozřejmě časem přispěly i vzpurné anglické kolonie v Severní Americe a kontinent, z něhož si Angličané udělali vězení v bezpečné vzdálenosti od domova, Austrálie.
Ať už se vydáte kamkoli, všichni tam mluví anglicky. Ať už tedy považujete britský kolonialismus za katastrofu, nebo za něco pozitivního, stojí za to naučit se plynně anglicky!
Nejlepším způsobem, jak se naučit anglicky, je samozřejmě aplikace a webový kurz SPEAKINGO!
