Těžké časy pro svobodomyslné na anglických a amerických univerzitách
Ačkoli si lidé mohli dovolit hodně i ve Velké Británii, která je známá svobodou projevu, podněcování k násilí dokázalo mluvčímu vždy způsobit potíže i v Hyde Parku. Je však rozdíl mezi podněcováním k násilí a nenávisti a mezi zdravou kritikou nebo vyjadřováním odlišných názorů, a tento rozdíl se podle všeho obzvlášť na amerických a anglických univerzitách stírá.
Výzkum organizace sledující svobodu projevu Spiked ukázal, že dvě třetiny studentských vědeckých klubů a čtvrtina univerzitních vedení cenzurovaly nebo nedovolily přednášejícím vyjadřovat na jejich půdě nepohodlné názory. Například studentský vědecký klub Oxfordu zakázal časopis No offence (bez urážky), který byl věnován právě svobodě projevu. Univerzita v East Anglia zakázala v restauraci rozdávat sombrero, protože by to mohlo urážet Mexičany. Zákaz můžete očekávat, pokud podporujete Izrael a ne Palestince, čtete nevhodné noviny nebo rozhodně nepodporujete potraty. Jen na třech anglických univerzitách je zakázáno to, co je skutečně nezákonné.
Problém, o kterém se mluví i v Polsku, ale jeho rozsah je pro nás na Západě těžké pochopit, je takzvaná „politická korektnost“. Jde o moderní druh orwellovského newspeaku, který neumožňuje mluvit o faktech ze strachu, že někoho urazíte. V úmyslu vznešená „anglická zdvořilost“, která dnes nabývá karikaturních podob „nahého krále“ ze slavné Andersenovy pohádky.
Anglická móda z amerických univerzit
Situace se zdá být na amerických univerzitách ještě horší, kde se zjevně netoleruje nic kromě politicky ortodoxní pravice. University of California v Berkeley, která se v roce 1964 proslavila bojem za svobodu projevu a zrušení zákazu vyjadřování politických názorů na vysokých školách, nedávno opět získala světovou proslulost, tentokrát však kvůli nepokojům, které měly tuto svobodu projevu omezit (a také se jim to podařilo).
Nejzábavnější je, že maskovaní krajně levicoví studenti rozbíjeli okna na protest proti „rasistickému, homofobnímu fašistovi“ Milu Yiannopoulosovi, který… je sám gay a má černošského přítele. Když si poslechnete jeho vystoupení na YouTube, skutečně ostře, ale věcně a s břitkým smyslem pro humor kritizuje islám, levici i militantní feministky. V jeho jízlivých poznámkách je však těžké najít cokoli, co by byť jen vzdáleně připomínalo podněcování k nenávisti nebo násilí – násilí, kterého se během protestů „ve správné věci“ dopustili jeho politicky korektní cenzorové.
Na mnoha univerzitách tam fungují takzvaná „bezpečná místa“, kam se mohou uchýlit citliví studenti z generace „snowflakes“ (sněhových vloček), které může zranit už jen to, že si někdo myslí jinak než oni. A když někdo sněhové vločky urazí, začnou zapalovat auta.
Nejnovějším trendem z Kanady je zase tlak na to, aby se místo politicky nekorektních osobních zájmen he, she, it používalo genderově neutrální „xe“ nebo „ze“, aby nebyla uražena citlivost lidí, kteří v této otázce váhají.
Dostal to i profesor Nicholas Christakis – američtí studenti ho obklopili a „vypískali“, protože… jeho manželka řekla, že zákaz převleků na Halloween je naprosté šílenství. „Univerzity bývaly kdysi bezpečným místem nejen k dospívání, ale také k získávání regresivních nebo transgresivních zkušeností,“ stěžuje si profesorova manželka. „Dnes se stále více stávají místem cenzury a zákazů.“
Situace je natolik vážná, že začaly vznikat zvláštní organizace, které brání svobodu projevu na univerzitách. Jednou z nich je Nadace pro individuální práva ve vzdělávání FIRE. V následující video reportáži zkoumají situaci na Tufts University (v angličtině pro pokročilé studenty):
Exotický románek
Jedním z podivnějších rysů současné politické scény na Západě je románek levice s náboženstvím ovládaným konzervativci, proti nimž je otec Ryzyk nejliberálnějším hipíkem na světě. Největším proviněním na anglické nebo americké univerzitě je dnes obvinění z takzvané islamofobie. Kritizovat křesťany a Židy je v pořádku, z mormonů si můžete dělat legraci do sytosti, ale od Koránu dejte ruce pryč. To vede k tragikomickým paradoxům, jak to názorně ukazuje diskuse dvou žen. Hádejte, kterou z nich akademická obec nešetřila.
Ayaan Hirshi Ali je od narození Somálka, bojuje za práva žen, které jsou mrzačeny ženskou obřízkou, jak v Africe, tak mezi přistěhovalci ze zemí, kde se tento barbarský zvyk dodržuje. Utekla před domluveným sňatkem do Nizozemska, kde byla zvolena poslankyní. Opustila islám a spolu s režisérem Theo van Goghem natočila film vyzývající k reformám v rámci tohoto náboženství. Krátce poté byl příbuzný velkého malíře zavražděn islamistou, který kromě nože zanechal na jeho těle vzkaz, že ona bude další.
Na druhé straně tu máme Lindu Sarsour, muslimku v hidžábu, která hájí šaríu (muslimské právo, podle něhož je například znásilněná žena, pokud nenajde mužské svědky události, ukamenována za cizoložství). Zároveň je však jednou z organizátorek feministických protestů Women Against Trump.
Po pozornosti, kterou jí to přineslo, nedávno smazala své příspěvky na Twitteru, v nichž psala, jak by chtěla Hirsi Ali uříznout klitoris. Bývalá muslimka jí odpověděla jen: „Neexistuje žádné jiné pravidlo, které by ženy tak ponižovalo a dehumanizovalo jako šaría. Linda Sarsour toto právo hájí.“
V roce 2014 však byla Hirsi Ali zablokována při udělení doktorátu honoris causa na Brandeis University.
To jasně ukazuje, že se na anglických a amerických univerzitách snaží stavět kritiku islámu na roveň kritiky žen nebo menšin. Za Hirsi Ali se příliš feministek nepostavilo, protože podle nich „mluvit o genderové nerovnosti v muslimských komunitách by jen posílilo rasismus, místo aby oslabilo sexismus“.
Vzhledem k odtržení anglických a amerických univerzit i politiků od reality nemůže nikoho překvapit ani Brexit, ani vítězství Trumpa.
Odkud se bere tolik netolerance?
Proč tolik anglických a amerických studentů chce zakazovat místo toho, aby diskutovali s odlišnými názory?
Podle Matta Ridleyho se u „horkých témat“ obvykle opíráme o názory svých přátel a lidí, jimž důvěřujeme. Jen zřídka si informace ověřujeme u zdroje. Proto se k nám dostává jen zkreslená karikatura skutečnosti, strašák, který se dá snadno nenávidět a zapálit.
Zvlášť v době internetu a sociálních sítí se stále více uzavíráme do kokonů lidí s podobnými názory. Americké a anglické univerzity se úspěšně zbavily vyučujících s jinými než levicovými názory a Facebook a Twitter je krmí – často zcela smyšlenými – memy.
Není divu, že v Anglii nebo Americe slovo „pravice“ (nebo „conservative“ – konzervativec – jak se tam říká) zní velmi podezřele a okamžitě se spojuje s rasismem a sexismem. Myšlenka, že někdo může například podporovat volný trh v upřímné víře, že je dobrý pro všechny, podporuje mezinárodní spolupráci a pozitivní společenské změny v zemi, je pro dnešního studenta v Anglii nebo USA často zcela nepředstavitelná.
K čemu potřebujeme svobodu projevu?
Již John Stuart Mill psal, co ztratí naši „snowflakes“, pokud budou dál cenzurovat a házet kamení místo rozhovoru: umlčování svobody projevu ochuzuje lidstvo, jak současné, tak budoucí generace. Paradoxně nejvíce ztrácejí právě ti, kdo s daným názorem nesouhlasí, víc než lidé, kteří ho vyslovují.
Pokud je určitý názor správný, jeho odpůrci přicházejí o jedinou šanci, že se něčemu naučí.
Pokud je chybný, ztrácejí také, tentokrát téměř stejně velký užitek plynoucí z možnosti vykrystalizovat si vlastní názory v diskusi s odlišným pohledem.
Text inspirován článkem „Students can’t be allowed to curb free speech“ od Matta Ridleyho, The Times, 13. 2. 2017
Foto: Karel Nepraš, socha „Velký dialog“, 1966
Abyste mohli plně využívat svobodu projevu, musíte se nejprve naučit mluvit anglicky!
Zapište se do online kurzu angličtiny Speakingo!
První zkušební týden zdarma!
Souhlasíte, nebo ne? Napište svůj názor nebo zkušenosti do komentářů!
Tohle je text v rubrice Hyde Park, kde se mluví o všem a o ničem!
